Po kliknutí na obrázek budete přesměrováni ↑

Ahoj,
tak jsem konečně dokončila tento film.
VSUVKA Z MÉHO ŽIVOTA (NETŘEBA ČÍST)
Tak abych se podělila o své poslední záživné dny... 

ČTVRTEK (25.06.2020):
Odjíždím na vesnici za mamčou, protože už mě Praha štve a na pátek si beru dovolenou. Až na to hrozné horko na padnutí, jsem hodinovou cestu přežila. Rouška ve vlaku na jedničku, člověk nemůže dýchat a má chuť z vlaku vyskočit, než být další minutu v roušce... Přijedu domů a celý den mě mamka přemlouvá, abych s ní v pátek jela OPĚT do Prahy kvůli mé kouzelné sestře, která chce dceři koupit postel.

PÁTEK (26.06.2020):
Ráno si říkám, že nevylezu z postele a budu se prostě flákat, smůla! Volá mi zákazník a já musím jít řešit práci, i když jsem nechtěla. Když musíš, tak musíš.☝💪💪
Po dlouhém čtvrtečním přemlouvání, podlehnu a odjíždím s mamkou do Prahy, prolezeme IKEU a Sconto, hrůza! Hromada lidí, nerozhodná sestra, která debatuje s mamkou, jakou postel koupit. Do toho já běhám za neteří, protože ani chvilku neposedí. Naštěstí se mi zlepšila nálada po masových kuličkách v IKEI a hurá domů. Upozorňuji, že byl pátek kolem 16-17 hodiny. Takže většina Pražáků odjíždí směr zahrádky a chatky... Kolona 30 minut, přehřáté auto a topení na max., aby nám neshořel motor... Prostě bomba, zlatý vlak s rouškou. 😂😇

SOBOTA (27.06.2020):
I sobota začíná záživně, odjíždím s bratrovou přítelkyní do města nakoupit, aby mamča mohla udělat oběd dělníkům, co nám přijeli dokončit pergolu. Ani nedojedeme do města a už mi volá mamča, že musíme dojít koupit nějaké hřebíky a nemáme se nikde flákat. Navštívíme obchod, který nám doporučila mamča. Nemají je. Tak jedeme přes silnici do obchodu s nářadím( jméno obchodu: Vrabec), naštěstí je mají, takže mise částečně splněná. Ironie Vrabec a je to prodejna nářadí... 😃💭💭Následuje jízda pro maso na grilování a dalších 5 telefonátů od mamči, co máme ještě koupit a opět, že se nemáme flákat. Nakoupeno, odjíždíme domů, kde začínáme smažit řízky. Při mé šikovnosti mi vyprskne ojel na nohu a doteď tam mám červený flek, doufám, že časem zmizí. (Boží zásah číslo jedna.) 😇😅 Sobota končí výbornou grilovačkou pod dostavěnou pergolou.

NEDĚLE (28.06.2020):
Asi nejzáživnější byla neděle. Nyní celá rodina odjíždíme opět do města, abychom koupili houpačku k pergole a věci do bazénu. (poznámka: náš bazén se nenapouštěl 2 roky, vytvořil se tam žabinec a smrdělo to hůř než rybník 😂😅😅). Po nakupení plachet na bazén a houpačky, odjíždíme směr domov. V největším teple začneme stavět houpačku a hned poté jdu s bratrovou přítelkyní na bazén. Obléknu si plavky, obuji gumáky, nasadím rukavice, beru hadr, dezinfekci a vyrážím... A tady to začíná... Při mém ladném pokusu o vstup do bazénu mi to podjede a já se rozplácnu jak dlouhá tak široká na bok, při snaze o záchranu holého života jsem se chytla okraje bazénu, ten se ohnul a všichni jenom reagovali: "Tak a je po bazénu." Jakmile se vyhrabu z toho hnusného bazénu, tak narovnám plech, poděkuji rodině za pokus o záchranu, o kterou se nikdo nesnažil (Nepřekvapuje mě to. Sama bych se smála, až bych se za břicho popadala, kdybych to nebyla já)... (Boží zásah číslo dva😇) Čeká nás hodinové tahání bahna z bazénu, přičemž nakonec začne strašně pršet (Boží zásah číslo tři😇), naštěstí jsme se zbavili veškerého bahna. Mise splněná bazén odbahněn! Při obřím slejváku jsme začali všichni uklízet a mě čekalo pečení cheesecake, umytí nádobí, vytření a žehlení.

Sečteno a podtrženo, jsem ráda, že jsem zase v Praze. A to jsem si jela na vesnici odpočinout. 😇💪💪👍

PS: Již se mi z mého ladného pádu udělaly modřiny, naštěstí jen to.

Přeji vám hezký večer,
Vaše nešikovná Kalliope